Goalball je kolektivní míčová hra, paralympijský sport, který hrají nevidomí a zrakově postižení. Hrají na hřišti, většinou v sále a s míčem. 

Takže  co v goalballu jde? Je to jednoduché, střelit bránu! A ještě jednodušší – brána je našíř přes celé hřiště. Zvládli byste to taky? I se zavřenýma očima? Vážně ano? Tak si zkuste zahrát goalball! Hřiště, 9×18 metrů, což je většinou přes celou tělocvičnu, má na každém konci bránu. Tu hájí tříčlenné mužstvo, které se snaží zabránit vstřelení gólu. Vstřelení není to správné slovo, brány se koulí podobně jako v kuželkách, protože míč se již z poloviny střílejícího soupeře musí koulet po zemi. Jak již bylo řečeno – u brány, kam míří, najdeme tříčlenné mužstvo, které se míč snaží chytit. Ptáte se jak, když ho nevidí? Oni ho slyší! Míč má totiž uvnitř rolničky, takže při koulení zvoní, jako saně děda Mrazíka ze známé pohádky. Tím je ale také řečeno, že na goalballe musí být ticho jako na tenise.

Co dělají soupeři, zatímco čekají, že se jejich střela dokoulí do soupeřovy brány? Chystají se, že pokud soupeř míč zachytí, okamžitě jim střelu vrátí. Pokud se oběma mužstvům daří, dobře chytají a míč neskončí mimo hřiště, jdou po sobě celé série střel. Jednoduché to ale rozhodně není. Ať hraje kdo hraje, na hřišti nevidí nikdo. Všichni totiž mají chrániče očí, kterým se říká brýle. Nenechte se oklamat názvem, jsou to antibrýle. Je v nich úplná tma! Každý hráč, bez rozdílu zraku má svojí vlastní velkou tmu. Už si dokážete představit, jak je hra náročná na rychlost, orientaci na hřišti i koordinaci pohybu mužstva, pokud se hraje v naprosté tmě? 

Pokud chcete vědět víc, podívejte se na video, nebo se pusťte do podrobných pravidel dle IBSA: https://goalball.sport/about-goalball/rules-and-downloads/